čtvrtek 21. května 2015

Zástěrka

Když už jsem v předchozím příspěvku psala o muffinech, marmeládách a kuchyni, 
ukážu Vám svoji nedávno došitou kuchyňskou zástěru. 


Jelikož nejsem z těch, co umí vařit, aniž by se umazali, je pro mě často zástěra nutností, ale ta stará kupovaná už mě dost omrzela a vůbec se mi nelíbila. 

Tahle je oboustranná a 100% home made. 
Na jedné straně s kapsičkou. 
Připadám si v ní jako práva desperate housewive! :-) 






Marmeláda z kiwi a banánů

Tenhle článek bude o tom, jak mě Blanka Milfaitová a její kniha Příběh opravdové vášně přiměly k akci. 
Marmelády zbožňuji a strašně ráda je vyrábím. 
Každý rok více a každý rok se jich nedostává. 
A protože do našeho sezónního ovoce a zeleniny ještě nějaký ten pátek zbývá, rozhodla jsem se k exotickému experimentu. 

Marmeládě z KIWI  a BANÁNŮ! :-) 


Chuťově je marmeláda moc dobrá, ale obávám se, že Blanka by ji označila za obyčejnou rozvařeninu :-) 
Pro mě je nejdůležitější, že jsem si poprvé zkusila hned dvě alternativy při marmeládové výrobě.

Za prvé, že jsem doslazovala datlovým sirupem. 
A hlavně za druhé, jsem zahušťovala mořskou řasou agar agar! 


A protože jsem se nikde nedokázala dočíst, jaké množství agaru je třeba do marmelády použít, 
uvádím zde pro pořádek, popřípadě pro inspiraci dalších zájemců, můj postup. 

Marmeládu jsem vařila z 1,5 kg ovoce (půl napůl banán/kiwi). 
Nejprve jsem ovoce pokrájela, hodila do hrnce prohřívat, poté jsem přidala datlový sirup podle chuti a nakonec jsem ve 100ml vody rozmíchala půl sáčku, tedy 5g agaru. Přilila k ovoci a promíchala. 
Pár minutek povařit, ale protože se mi marmeláda zdála ještě dost řídká (na můj vkus, někdo má třeba raději tu tekutější), rozmíchala jsem zbylých 5g agaru v dalších 100ml vody. Poté marmeláda opravdu zhoustla, skoro až zželatinovatěla (existuje takové slovo?). :-) 

Příště zkusím o trochu méně agaru, prostě budu experimentovat, aby konzistence i chuť byla ideální. 
Velké díky Blance ještě jednou za její knihu a příběh! 
Tentokrát jsem zvolila kompromis v podobě dováženého ovoce, protože naše domácí zásoby jsou vyčerpány,
 ale chuť na marmošku zůstává! 
Příště už to bude z echt domácích zdrojů! 
Těším se!
A ten sajrajt Gelfix se může jít na věčné časy se svými fuj přísadami vys... VYSYPAT! :-)


Marmeládu jsem hned použila jako náplň do muffinů podle Hanky Zemanové. 
Tj. špaldová celozrnná mouka, BIO tvaroh, javorový sirup, para ořechy, čokoláda a uprostřed nová marmeláda!
 Prostě samé príma extra suroviny! 
Mňam! 





středa 20. května 2015

Indigové pohádky

Fenomén Indigových pohádek už postihl většinu současných rodičů. 
Za ty dva krátké roky, co je kniha na trhu okouzlila mnoho dětských i dospělých duší. 
Pokud ji neznáte, určitě neváhejte a sobě i svým dětem ji pořiďte. 
I když nemusíte být žádní velcí čtenáři, tahle nádhera Vás okouzlí. 


Jestliže by měla být v domácnosti na polici jen jedna jediná pohádková knížka, ať je to TAHLE! 
Nejsou to totiž ledajaké obyčejné klasické pohádky. 
Ale příběhy o tom, že každý z nás má ohromnou moc tvořit svůj vlastní svět.
 O tom, že se občas vyplatí vyjet ze starých kolejí. A že přátelství a pokora je nade vše. 

To vše v krásném balíčku se snovými ilustracemi na kterých budete moci oči nechat! 
To Vám slibuji! :-) 








úterý 19. května 2015

Běh, filosofie a veganství

Říkáte si, co může mít společného běhání, filosofie a veganství? 
Má! 
Má společného jmenovatele. 
A tím je Scott Jurek! 


Pokud znáte fenomenální bestseller Born to run, tedy Zrozeni k běhu,
o tomhle běžci už jste tedy určitě četli. 

Scott Jurek je totiž jedním z hlavních hrdinů v příběhu Christophera McDougalla, který vypráví svůj příběh o běhání, který ho zavedl až do mexických Měděných kaňonů mezi polozapomenutý kmen indiánů Tarahumarů. Tzv. Rarámuri - Běžci jsou prý nejlepšími a nejšťastnějšími běžci na světě. Svoje síly změřili v ultramaratonu právě i se Scottem Jurkem. 
Nejen o tom se dočtete v knize Zrozeni k běha, která mě nesmírně inspirovala v oblasti běhání, ale hlavně v tom, co je lidem přirozené. Obsahuje mimo jiné kapitolu o zdravém obouvání a bosém chození. Rozhodně ji doporučuji všem zájemcům o vlastní zdraví nebo těm, kteří váhají, zda zvolit barefootovou obuv. 


Dovolím si několik vět z knihy Born to run uvést i zde. 

"Nepříjemná pravda č.1: Nejlepší obuv je ta nejhorší
Běžci, kteří obouvají špičkové modely obuvi, mají o 123% vyšší pravděpodobnost úrazu, než běžci v levných botách."

"Náraz působící při běhu na Vaše nohy může dosahovat až dvanáctinásobku tělesné hmotnosti, proto je naivní předpokládat, že centimetr pryže může nějak zmírnit následky dopadu (v mém případě) více než tuny a čtvrt masa a kostí. Vajíčko také můžete přikrýt třeba kuchyňskou chňapkou, ale když do něj pořádně praštíte kladivem, nepřežije to." 

"Lidé totiž instinktivně hledají stabilitu. Když pod nohama cítí měkký povrch, silněji přišlápnou, aby udrželi rovnováhu." 

"Lidé jsou konstruováni tak, aby běhali bosí."

"Oslabení svalstva nohy je nejčastější příčinou zranění a my jsme za posledních pětadvacet let dovolili, aby nám nohy významně zeslábly. Pronace se stala takřka sprostým slovem, a přitom se jedná o přirozený pohyb nohy. Noha by měla mít pronaci." 

"Jakmile zablokujete přirozený pohyb (např. ortopedickou vložkou v botě), ovlivníte nepříznivě i další věci. Prováděli jsme studie a zjistili jsme, že skutečné biomechanické problémy má jen dvě až tři procenta populace. Kdo tedy používá všechny ty ortopedické vymoženosti? Kdykoliv někomu nasadíme jakýkoliv nápravný aparát, vytvoříme nové problémy, protože řešíme potíže, které ve skutečnosti neexistují."

"ŽÁDNÝ KAMENÍK HODNÝ TOHOTO OZNAČENÍ BY NIKDY NEVLOŽIL PODPĚRU POD KLENBU. Podepřete ji a celou strukturu oslabíte. " 

"Obout na nohy boty je totéž jako dát je do sádry." 

"Máte-li nohu v sádře, během šesti týdnů svaly atrofují o čtyřicet až šedesát procent. Cosi podobného se stane s vaším chodidlem, je-li uvězněno v botě... Odvádí-li obuv svou práci, šlachy ztuhnou a svaly se scvrknou." 

"Stovka nejlepších keňských běžců má jedno společné - všichni běhali nejméně do sedmnácti let bosí." 

"Kuří oka, puchýře, kladívkové prsty, ploché nohy, zborcené klenby - tyto případy se nevyskytují v zemích, kde většina lidí chodí bosá." 

"Ten kdo chodí bos, dostává neustálý tok informací o povrchu, po němž se pohybuje, a o své vazbě na něj, zatímco noha v botě pospává uvnitř neměnného prostředí." 


A nyní už k první knize - JEZ A BĚHEJ.
Se Scottem jsem se tedy seznámila už v Born to run, ale jeho autobiografická kniha odhaluje z jeho života mnohem více. A stojí to určitě za to! 

Tato fotografie je z autorova Facebookového profilu.

Pro mě je tento sportovec nesmírnou inspirací. Se svou skromností, střízlivým pohledem, vytrvalostí... V knize je krásně popsán jeho filosofický přístup k životu, ale hlavně k běhu.
Na stránkách rukopisu se můžete podívat doslova do jeho hlavy a myšlenek, prozradí, na co přesně myslí při běhu ultramaratonu.
A hlavně se v knize podělil o několik skvělých veganských receptů, včetně toho, proč na veganství přešel. Co ho k tomu vedlo a zda měl o sobě někdy pochyby - to vše si rozhodně přečtěte. 
Pro mě je tenhle muž opravdovým vzorem! 

Krajiny domova

Víte, co je podle mě opravdu brilantní kombinace autorů? 
Václav Cílek a Renáta Fučíková! 

Tihle dva autoři, to je něco pro fajnšmekry! 
Renáta Fučíková je jedna z mých nej nej ilustrátorek a autorek. 
Před jejím uměním smekám svůj širák až k zemi. Hezkou řádku jejích knih mám doma na čestném místě v knihovně. 

A Václav Cílek? 
To je pro mě úplný fenomén.
Asi jako Jarda Dušek nebo Jan Hnízdil. 


Stejně jako u Renáty Fučíkové, i Cílkovi knihy sbírám s velkou oblibou a shromažďuji je u sebe doma. 
Každá jeho kniha je jedinečná a úžasná. 
Tahle ale úplně nejvíc! 


Snoubí se v ní Cílkův realismus, smysl pro krásno krajiny, znalost historie a to vše korunují nezaměnitelné malby s rukopisem Renáty Fučíkové. 

Znáte Krajiny domova?
Pro mě je to naprostý skvost, který chválím, kudy chodím.
Naše vydání je už mírně ohmatané. Ale alespoň je vidět, jak ráda tu knihu mám! :-) 
Dozvíte se v ní ve stručnosti vše o dějinách jednotlivých krajů, o jejich vývoji a o tom, co v nich můžete nalézt dnes. Krásné a poučné dílo, které ocení každý vlastenec! 









SVOBODA PRO NOHY!

Svobodu pro nohy! 
Hlásáme hlasitě a všude! 
Od té doby, co jsem i na sobě vyzkoušela barefootové obutí, nechci jiné :-) 
Ani pro syna. 


Tak tady je Mikuláškův současný arzenál.
Nejčastěji běhá v Liliputích capáčkách. KidOfity vytahujeme jen při nevlídném počasí.
KidOfit Leroy blue, o kterých jsem psala už dříve jsou po měsíci každodenního nošení maličko přidřené na špičkách, jinak slouží dobře! 


Po chvilkovém zaváhání, zda nezkusit novou značku capáčků jsem se rozhodla opět pro Liliputi.
Máme je vyzkoušené. Trojitá podrážka, měkká kůže, hodně toho vydrží.
Pro dvouleté dítko ideální!
Velikost jsem při délce nohy 15cm zvolila největší XXL a sedí skvěle a mají i ideální nadměrek. 
Pevně věřím, že s námi vydrží až do podzimu. 
Takže přátelé, capáčky nejsou jen pro miminka do kočárku! :-)
Sandálky Atacama nám výborně posloužily už vloni. 
O našem obouvání se dočtete více zde
Článek o obuvi pro dospělé je ve výrobě! 
Barefootu zdar! :-) 



La FONTAIN

Jean de La Fontaine a jeho bajky.
To je pojem sám o sobě.
Stejně jako Ezop.
Ale o tom někdy příště. :-)


Právě čteme při večerním uspávání právě La Fontainovy bajky.
Jejich kouzlo spolu s ilustracemi od mého oblíbence Adolfa Borna mě vždy nesmírně potěší. 
Adolf Born má nezaměnitelný rukopis a jím ilustrované knihy se nám nějak množí v knihovně samy od sebe...
Že Vám to jméno nic neříká? Ale ano! Přece Mach a Šebestová! :-)


Dvě bajky jsem pro Vás přepsala a nafotila, protože mi připadají obzvláště trefné na současnou dobu.
Shodou okolností jsou obě z žabí říše.
Když uvážím, že je pan La Fontaine psal už v 17.století, tak mě až trochu mrazí.
Jak daleká je lidská marnost a hloupost?


O žábě, která chtěla být tlustá jako býk. 


Hleděla žába na býka, 
jenž líbil se jí tvarem těla. 
Sama, ač nebyla jak vejce veliká, 
býčkovi tloušťkou by se vyrovnati chtěla.
I namáhá se, šíří, nadýmá
a volá: "Pohleď, sestro má, 
stačí to? Už jsem dost? No, řekni moje milá!"
"Kdepak!" "Tak tedy teď?" "Vůbec ne." "A co tak?" 
"Ani zdaleka ne." Chuděra pošetilá
se nadmula, až praskla pak. 
Že svět je moudřejší, se věru říci nedá. 
Kdejaký měšťáček chce předčit šlechtice, 
kdejaké princátko má vyslance, 
kdejaký markýz páže hledá.


Jak žáby chtěly mít krále


Byl přesycen kdys žabí rod
demokratické vlády.
I hlučel jako o závod,
až Joviš rozhod se, nevěda si s ním rady, 
monarchu shodit mu, mírného, s mnoha klady. 
Leč ten král dopadl tak hlučně na hláť vod, 
že lid náš bažinový, 
jenž v hlouposti si hoví, 
pod vodou úkryt hledá si, 
stejně jak v hustém rákosí 
a v děrách nebo v proutí. 
Neodvažuje se byť i jen pohlédnouti
v tvář obru novému, jenž měl být jeho pán. 
Nu, byl to pouze starý trám, 
jenž velikostí svou poděsil první žábu, 
jenž vystrčila ze skrýše 
zvědavou svoji hlavu. 

Blíží se, strachy nedýše, 
za ní jde druhá hned a další, až pak vše
se hemží kolem něho. 
A vbrzku přijaly jej žáby jako svého:
vždyť na krále si mohly vyskočit. 
Trpí to, dobrák Sir, a zachovává klid. 
Hnedle však k Joviši doléhá z vodní říše:
"My chceme živého!" Že všechen lid to křičí, 
král bohů sešle jim jeřába z nebes výše
a ten je hltá, ničí, 
krmí se jimi dosyta. 
Žáby hned naříkají
a Joviš nato k nim: "Což stále přání ta
nám zákonem být mají?
Vy měli jste si, za prvé, 
vážit všechny vlády své. 
Když už se omyl stal, mělo vám postačiti, 
že váš první král byl dobrák nesmírný
Tož s tím zde buďte smířeny:
nový by mohl horší býti."



No, nepřipadá Vám to také třeskutě výstižné? 
- trám, který poděsil PRVNÍ žábu 
- vždyť na krále si mohly vyskočit
- měli jste si vážit všechny vlády své

.... 



Co Vy a bajky?
Máte je rádi, čtete je sobě nebo dětem?  :-)



pondělí 11. května 2015

MOTÝLKOVÁ TAŠKA

Na Den matek mě moji hoši vzali do Botanické zahrady, která byla právě v květu.
A do skleníku Fata Morgana, kde zbýval poslední den na shlédnutí nádherných létajících krasavců s čarokrásnými křídly. 
A to bych nebyla já, abych neladila. 

Mezi motýli jsem tedy vytáhla svoji novou motýlkovou tašku, kterou jsem došila den předtím.
Na pivoňkové louce se naskytla ideální příležitost ji zdokumentovat. :-) 







Pak ještě u Azalek v Japonské zahradě :-) 

A nakonec ještě pár fotek doma.
Kdyby někoho zajímaly detaily.





Dno je koženkové.
Premiérově jsem si ušila i všechna ucha.
Má ještě několik technických nedostatků, ale už je to čím dál lepší.
Líbí se mi moc! A Vám? :-)