úterý 19. května 2015

La FONTAIN

Jean de La Fontaine a jeho bajky.
To je pojem sám o sobě.
Stejně jako Ezop.
Ale o tom někdy příště. :-)


Právě čteme při večerním uspávání právě La Fontainovy bajky.
Jejich kouzlo spolu s ilustracemi od mého oblíbence Adolfa Borna mě vždy nesmírně potěší. 
Adolf Born má nezaměnitelný rukopis a jím ilustrované knihy se nám nějak množí v knihovně samy od sebe...
Že Vám to jméno nic neříká? Ale ano! Přece Mach a Šebestová! :-)


Dvě bajky jsem pro Vás přepsala a nafotila, protože mi připadají obzvláště trefné na současnou dobu.
Shodou okolností jsou obě z žabí říše.
Když uvážím, že je pan La Fontaine psal už v 17.století, tak mě až trochu mrazí.
Jak daleká je lidská marnost a hloupost?


O žábě, která chtěla být tlustá jako býk. 


Hleděla žába na býka, 
jenž líbil se jí tvarem těla. 
Sama, ač nebyla jak vejce veliká, 
býčkovi tloušťkou by se vyrovnati chtěla.
I namáhá se, šíří, nadýmá
a volá: "Pohleď, sestro má, 
stačí to? Už jsem dost? No, řekni moje milá!"
"Kdepak!" "Tak tedy teď?" "Vůbec ne." "A co tak?" 
"Ani zdaleka ne." Chuděra pošetilá
se nadmula, až praskla pak. 
Že svět je moudřejší, se věru říci nedá. 
Kdejaký měšťáček chce předčit šlechtice, 
kdejaké princátko má vyslance, 
kdejaký markýz páže hledá.


Jak žáby chtěly mít krále


Byl přesycen kdys žabí rod
demokratické vlády.
I hlučel jako o závod,
až Joviš rozhod se, nevěda si s ním rady, 
monarchu shodit mu, mírného, s mnoha klady. 
Leč ten král dopadl tak hlučně na hláť vod, 
že lid náš bažinový, 
jenž v hlouposti si hoví, 
pod vodou úkryt hledá si, 
stejně jak v hustém rákosí 
a v děrách nebo v proutí. 
Neodvažuje se byť i jen pohlédnouti
v tvář obru novému, jenž měl být jeho pán. 
Nu, byl to pouze starý trám, 
jenž velikostí svou poděsil první žábu, 
jenž vystrčila ze skrýše 
zvědavou svoji hlavu. 

Blíží se, strachy nedýše, 
za ní jde druhá hned a další, až pak vše
se hemží kolem něho. 
A vbrzku přijaly jej žáby jako svého:
vždyť na krále si mohly vyskočit. 
Trpí to, dobrák Sir, a zachovává klid. 
Hnedle však k Joviši doléhá z vodní říše:
"My chceme živého!" Že všechen lid to křičí, 
král bohů sešle jim jeřába z nebes výše
a ten je hltá, ničí, 
krmí se jimi dosyta. 
Žáby hned naříkají
a Joviš nato k nim: "Což stále přání ta
nám zákonem být mají?
Vy měli jste si, za prvé, 
vážit všechny vlády své. 
Když už se omyl stal, mělo vám postačiti, 
že váš první král byl dobrák nesmírný
Tož s tím zde buďte smířeny:
nový by mohl horší býti."



No, nepřipadá Vám to také třeskutě výstižné? 
- trám, který poděsil PRVNÍ žábu 
- vždyť na krále si mohly vyskočit
- měli jste si vážit všechny vlády své

.... 



Co Vy a bajky?
Máte je rádi, čtete je sobě nebo dětem?  :-)



Žádné komentáře:

Okomentovat