úterý 5. května 2015

Řekni mi, co nosíš...



Stejně jako u hraček dávám přednost české výrobě i v oblečení. 
Dlouhodobě mě trápily zprávy o velmi nedůstojných podmínkách lidí, kteří v rozvojových zemích šijí tzv. rychlou módu. 


I když se mnoho velkých řetězců jako HM nebo Lindex na svých stránkách dušují, že oni nejsou žádní vykořisťovatelé a že jejich zaměstnanci pracuji ve férových podmínkách, dost by se o míře férovosti dalo polemizovat.
Velmi poučná pro mě byla i reality show, kdy se několik fashion blogerů rozjelo do Kambodži podívat se, kde se jejich módní kousky šijí. Vyzkoušeli si práci "švadlen" a jak se jim to líbilo se můžete podívat sami tady

Po narození syna jsem tuhle otázku začala řešit intenzivněji. Z představy, že moje dítě nosí oblečení, které šili jiné děti v otřesných podmínkách se mi dělalo špatně. 
Samozřejmě, nevím, jaká je situace doopravdy, na vlastní oči jsem to neviděla, ale často se hovoří, že pracují i ti nejmenší, dýchají prach, kterého je při šití opravdu hodně, pracují v nesnesitelném horku nekonečné hodiny, hladový a za směšnou výplatu. 
Takový život bych pro své dítě rozhodně nechtěla. 
A proto jsem se rozhodla, že tento způsob obchodu nechci podporovat. 
Argumenty typu - nevíš, jak to ve skutečnosti je - nebo ti chudáci jsou beztak vděční, že mají aspoň to málo, co jim za tu práci dají - když to přestaneš kupovat, akorát je připravíš o výdělek .... na mě opravdu nefungují. Rozhodně nejsou placení od prodaného kusu. A jsou plně závislý na rozmarech trhu. 

A tak jsem postupně začala nakupovat místo v Lindexu u českých nebo alespoň evropských výrobců oblečení. Oblíbila jsem si české značky jako je Outlast, Farmers, Mile, ONO little things nebo i menší výrobce na fléru. 
Samozřejmě jsem občas koupila i nějaký ten kousek v nadnárodním řetězci, protože se mi prostě líbil, ale snažila jsem se jejich množství v naší domácnosti hodně omezovat.
Ruku v ruce s tím šlo i moje oblečení. Tady mi zase sedla značka českého výrobce Litex. 


Ale neseženete vždy to, co si přejete. 
Někdy chcete něco, co žádný tuzemský výrobce nešije nebo nevyrábí. 
Často jsem také narážela na poměrně vysokou pořizovací cenu. Dneska (po vlastní šicí zkušenosti) se před těmito výrobci skláním až k zemi a v duchu se jim omlouvám, protože cena je zcela adekvátní ku vynaloženému úsilí.
 Ale na to si asi každý musí přijít sám.


A tak nějak pomalu plíživě postupně se do mé hlavy vkradla myšlenka zkusit něco ušít sama.
Ačkoliv jsem ještě před dvěma lety chodila okolo šicího stroje s dvoumetrovým odstupem a hlubokým respektem, nenechavé ruce a estét ve mě mě donutil to zkusit. Navíc jsem toužila se na mateřské odreagovat u něčeho, co bude skutečně vidět.

Začalo to slintáčky, či bryndáčky, jak chcete.
 Syn měl neustále mokré tričko a tak mi jedna úžasná milá duše, poslala dar z nebes. Byl to doma ušitý slintáček s roztomilým motivem, který jsem si tak oblíbila, že jsem zatoužila ušít si mnoho dalších.
 A tak to vlastně všechno začalo. 


Když to tak píšu, uvědomuji si, že dotyčná osoba vlastně asi vůbec netuší, že strůjcem všeho, je ona. 
Takže teď Ti Magdi veřejně děkuji za Tvou velkorysost a dar, který nelze dneska ani dostatečně docenit. Spustil totiž lavinu událostí, která už nejde zastavit.:-) 


Od slintáčků byl potom jenom krok k první čepice. Od čepičky k prvním vtipným tepláčkům. Potom první šité hračky, především hrací hrazdička, která zase vznikla díky inspiraci u Terezky. Také Tobě velké díky! :-) 




A jak je všeobecně známo - s jídlem roste chuť.
Následovala první softshelka, druhá softshelka, pokus o kabelku ...
 a tak dále a tak dále. 
Stačilo jen otevřít pinterest nebo nějaký pěkný blog a inspirace se na Vás jen valila.
Moje aktuální díla sledujete po celou dobu čtení tohoto poněkud zdlouhavého článku, který Vás snad nenudil, ale naopak nabudil. 
Po trochu neumělých kouscích jsem se metodou pokus omyl prošila až k současnému stavu, kdy syn nosí asi tak z 80% oblečení, které mu ušiji já. 




Často se setkávám s komentáři chválící mou neuvěřitelnou šikovnost, ale věřte, že ono na tom šití vlastně zase nic tak těžkého není. Chce to jen najít vhodnou a trpělivou osobu nebo lépe osoby (té první totiž určitě začnete brzy svými dotazy lézt na nervy) a vymámit z nich maximum informací a rad. Projít pár internetových diskuzí, knih a nakonec zajít do obchodu s látkami, kde si všechno pěkně ochmatáte. Pak už jenom ta chuť a odhodlání a nenechte se odradit prvními neúspěchy.  


Nebo nemusíte začít hned šít vlastní kolekce, ale postačí, když napříště budete u nákupu nového oblečení pro sebe nebo své dítko trochu více přemýšlet nad tím, z jakých podmínek se daný kus nachází a zda ho skutečně potřebujete. Ano, i já občas koupím nějaký ten kousek v řetězcích s rychlou módou. Ale dnes už je to vždy s rozmyslem, respektem a úctou. 

Zamýšlejte se nad tím, co denně nosíte a co nakupujete.
Zda byste chtěli být v kůži člověka, který Váš oděv zhotovil.
Vím, že sama svět nezměním.
Ale když nás bude víc, nebudeme se bát vlka, nic ;-)


Navíc je teď syn často středem pozornosti. Odlišuje se právě jiným oblečením, mnoho lidí poznává, že to nepochází z běžného obchodu. A většinou tedy i chválí.
Poslední dobou si ho na výletech lidé dokonce fotí. Možná proto začal na kolemjdoucí vyplazovat svéhlavě jazyk. Je to totiž rebel! :-))
Home made oblečení a doplňky se pro nás stali tak trochu identifikačním znamením, podle kterého nás poznávají i nám úplně neznámý lidé.
Zatím se rozhoduji, zda je to dobře nebo špatně.  Ale asi dobře! :-)










Moc by se mi líbilo, kdyby pod článkem vznikla plodná diskuze, kde se budete moci dočíst o dalších kvalitních a férových výrobcích. Pokud máte nějaké další tipy, budu jen ráda! 



8 komentářů:

  1. Veru, kde prosím kupujete (nebo kupuješ, na MK v té naší háčkovací a pletací skupině si tykáme :-), většinou) látky? Děkuji, Míša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je opravdu hodně různé, většinou na eshopech jako je terstra.cz, latkychameleon.z, sitiniti.cz, sijemdetem.cz
      Občas narazím na něco i v kamenném obchodě, ale to spíše na sebe (hlavně Terry látky).

      Vymazat
  2. Nádherné kousky, šicí stroj nevlastním, dokonce se ho bojím, zdá se mi to jako dimenze, kterou já bych opravdu nezvládla, ale i z toho důvodu tohle moc obdivuji!

    OdpovědětVymazat
  3. Narazila jsem na tento blog díky Rose Mitnik a už několikátý večer ho dočítám a stále se nemůžu nabažit toho přenádherného oblečení na prcka :-) Jsem právě na mateřské a už dlouho si pohrávám s myšlenkou malé něco ušít. Zatím pouze háčkuji. Ale vy jste byla ta pověstná poslední kapka, která chyběla do pomyslného pohárku a ten už přetekl a jdu objednávat látky. Jen mám jeden dotaz. Co používáte na rantly u triček a do pasu u kalhot??? Taky bych chtěla zkusit bodýčko, ale zase nevím co mám dát na zakončení u krku a stehýnek. Byla bych velice vděčná za radu. Vaše nová zapálená čtenářka Lucka :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, Rosa mi velmi výrazně zvedla sledovanost :-))
      Moc děkuji za krásný vzkaz, to mě velmi těší! Přesně z toho důvodu píši tento blog, abych dodala inspiraci a chuť dalším lidem, kteří chtějí zkusit něco nového!
      Na olemování tiček se používá tzv. patent nebo taky náplet, buď může mít hladší strukturu nebo hrubší (to se potom jmenuje rib), ale často lemuji i obyčejným úpletem na trička. Chce to jen, aby dobře pružil. Vždy ale bavlněný, ne ten polyesterový, který se často prodává už nastříhaný v galanterkách.. Tohle jsou takové tunely a kupují se v metráži jako úplety.
      Třeba tady http://www.terstra.cz/eshop/kategorie-produktu/metr/patenty/
      Na olemování bodyček se používá to samé jako u triček (viz. výše) plus se pak ještě nacvakají pomocí kleští patentky. Na podrobnější fotonávody mrkněte ke Caramille (http://ekozahrada.blog.cz/1203/body-s-dlouhym-rukavem-fotonavod-a-strih)
      Tak ať Vám dobře šije nit a přijďte zas! ;-)

      Vymazat
    2. Poslušně hlásím, že je již ušito. Zatím jsem zvládla dvoje kalhoty a samotnou mě překvapilo jak jednoduché to bylo. Teď mám rozdělaný střih na bodýčko. Ještě jednou děkuji za nakopnutí :-) Přeji krásné Vánoce a ať Vám i v příštím roce šije nit tak krásně jako letos :-) Lucka

      Vymazat
  4. Krasny clanek, krasne obleceni! K siti je treba udelat prvni krok a pak uz se to veze :) a k tomu bych doplnila muj oblibeny citat: Comfort zone is a beautiful place but nothing ever grows there. Krasne Velikonice.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné výtvory i blog. Jste opravdu moc šikovná :o) Prosím kde si necháváte dělat etikety na oblečení?

    OdpovědětVymazat

Zde prosím zanechte svou stopu :-)