pondělí 12. září 2016

O výchově

Mám velké štěstí, že se ke mě vždy ve vhodný čas dostanou ty správné knihy. 
S nimi se obvykle dostaví i nová motivace, inspirace, ale i (sebe)ujištění. 
Tentokráte si mě opět našla báječná autorka a hlavně propagátorka waldorfského pojetí pedagogiky Táňa Smolková. 
První knihou, kterou jsem si od ní pořídila byla Dítě v úctě přijmout
Bylo to asi před rokem, když jsem se začala o waldorfskou pedagogiku intenzivněji zajímat. 
Tato kniha mě velmi nadchla. 

Stejně jako později i kniha od Helle Hackerman Pomalé rodičovství, která rovněž přibližuje waldorfské pojetí výchovy. 

Před několika dny ke mě doputovala další Tánina kniha s titulem Od lilie k růži,
 s podtitulem Skutečná pedagogika začíná tam, kde se učitel učí přinejmenším tolik jako dítě. 

I tato kniha mě opravdu upřímně potěšila a inspirovala. 
Obsahuje mnoho samozřejmých a přesto opomíjených informací. 
Cesta, popsaná v této knize si bere jednotlivá sváteční období roku jako inspiraci pro koncept výchovy dítěte.
 Autorka zde promítá duchovní symboliku do obrazů přírodních dějů. A všechno konání staví na výchovou příkladem. 
Neodolala jsem a přepsala alespoň čtyři kratičké odstavce, které stojí za to přečíst a naladit se na knihu,
 kterou vřele doporučuji k přečtení celou! :-) 


"Naše děti pak mohou uvíznout v zákoutích našich přání a tlaků, kterými se snažíme změnit to, co má svou vlastní cestu a své vlastní vyjádření. Co však můžeme a máme ovlivňovat a usměrňovat, jsme my sami. Naším úkolem jako vychovatelů je lámat v sobě železné obruče našich stereotypů a předsudků a snažit se hledat, co nám právě prožívané okamžiky s našimi dětmi sdělují."

" Nejde o to, abychom dětem v jejich raném věku měli vštěpovat nějaké zásadní názory potřebné pro jeho budoucí život, to není naše úloha. My zde máme zcela jinou odpovědnost - neseme odpovědnost za to, že tělesné a duševní dispozice dítěte získají prostřednictvím naší klidné a láskyplné péče potřebnou sílu. Jde o to, abychom vypěstovali u malého dítěte takové návyky, které v budoucnosti nebudou klást odpor dalšímu vývoji." 

"Výchova je věcí budoucnosti. To, co dnes vytváříme a čeho se jako vychovatelé dotýkáme, bude realizováno mnohem později. Výsledek svého úsilí nevidíme hned. To však neznamená, že bychom měli polevit, ale naopak bychom se měli snažit výt otevřeni tomu, v jakých podobách se nám budoucnost ukazuje, čím a jakými "znameními" se k nám obrací a vznáší určitý nárok na naši současnost.
Potřebujeme mnoho odvahy a vnitřní síly, abychom dokázali do této budoucnosti nepromítat své představy, potřeby a očekávání. Abychom nechtěli budoucnost dítěte "vlastnit", ale pouze otevřeli okna, aby k němu mohla volně proudit. " 

"To je jeden z úkolů raného dětství - uskutečňovat první kroky k vlastnímu osamostatnění. V prostoru, kde panuje největší důvěra a nejhlubší jistota, se rodí také největší odvaha a iniciativa ke zkoumání možností a hranic. Běžné "zlobení" dítěte, jeho neposlušnost, neposednost i odmítání jsou tak pro nás svým způsobem vyznamenáním - jsme to my, s kým má dítě nejdůvěrnější vztah a v kom zažívá největší míru jistoty."




Velkým zdrojem inspirace jsou mi i časopisy s poetickým názvem Věneček
Jsou to takové sborníky. Věnečky plné říkadel, básniček, písniček, her, vyprávění a nápadů pro (nejen) rodiče dětí waldorfských školek.
Tímto posílám opětovné velké díky Markétce, která mě na mojí cestě objevování waldorfu vede, inspiruje a pomáhá. Díky! :-) 


2 komentáře:

  1. Děkuji opět za knižní inspiraci... knížky vypadají hezky. Myslím, že minimálně jednu budu muset pořídit ... děkuji pa a hezké čtení

    OdpovědětVymazat
  2. Jaké jsou prosím ty Věnečky? Nemáš prosím i nějakou fotku zevnitř knížeček?

    OdpovědětVymazat

Zde prosím zanechte svou stopu :-)