pátek 21. dubna 2017

Lucie Seifertová

Protože v posledních dnech to zrovna na velké výlety s dětmi není, cestujeme alespoň prsty po papíře.
S leporely od Lucie Seifertové se dá dostat nejen do českých hradů a zámků, ale i do naší historie. 

Tvorbu Lucie Seifertové už někteří z Vás možná znají.
Buď z krátkých animovaných seriálů o Dějinách (udatného) českého národa nebo jste třeba na výstavě, v knihovně či muzeu potkali její dějepisné leporelo v životní velikosti.

V posledních letech vydává i zmenšené verze s dějinami pro nejmenší.
Těžko říci, od kdy jsou tyto knížečky vhodné. Záleží na Vás.
Vezměte v potaz, že se v knihách nacházejí draci s uťatými hlavami, stejně jako kati nebo zbraně.
Některé příběhy a mýty jsou poněkud zkratkovité nebo trošku pozměněné, ale to se
asi u těch verzí s minimalistickým textem prostě jinak nedá.
Myslím si, že je dobré znát vlastní minulost a historii národa a že by tyto příběhy mělo každé dítě slyšet a poznat.
V jakém věku, to samozřejmě záleží na každém rodiči.

Já je Mikešovi přečetla poprvé ve čtyřech letech a občas jsem se i já trochu zalekla, jestli přeci jen není brzy.
Jemu se ale velmi líbili a moc rád si prohlíží i ta pohyblivá leporela (obzvláště Golema).
Velké prostorové leporelo ho zase nadchlo tím, že z něj lze postavit ohrádka a domeček :-))
Tak snad v něm tu lásku k historii přeci jen vypěstuji.































úterý 18. dubna 2017

Velké Noce s Tobiášem

Letošní Velikonoce se pro mě nesly ve stylu velkých nocí s Tobiášem Lolnessem.
Na tuhle fantastickou knihu totiž přišla konečně řada a natolik mě pohltila, že jsem četla dlouho dlouho do noci.
 Na velikonoční pondělí večer jsem ji konečně dočetla, zaklapla a pohladila přebal.
Celá zasněná, ani se mi ji nechtělo odkládat, jak strašně mi za těch pár dní přirostla k srdci.
Myslím, že by z toho mohla být hezká tradice.
Tak jako mezi Vánocemi a Silvestrem každý rok přečtu Alchymistu, při prvních podzimních
 plískanicích vytahuji Pottera, mohla bych o Velikonocích číst každý rok Tobiáše...

Tobiáš Lolness od Timotheé de Fombelle je totiž něco překrásného!
Je to drama, fantasy, román, pohádka, alegorie i učebnice..
Je to odpověď na všechny n(v)aše otázky.
Nejlépe můj názor vystihl asi Václav Cílek, když k této knize prohlásil,
že se při čtení musíme ptát nejenom, jak to dopadne v knize, ale i jak to vlastně dopadne s námi všemi. 
Opravdu vřele doporučuji, stejně jako Dva životy pana Perla

Dnes jsem otevřela Vango
Hodně mi připomíná Brownovo Inferno a další jeho příběhy. 
Uvidím, jak se příběh vyvine, ale už teď jsem přesvědčená o tom, že mě 
nadchne, stejně jako předchozí dvě knihy. ♥


"Poslední etapa Mitchova plánu se zaměřila na Radu stromu... Nakonec z rady sám odstoupil. Když odcházel, plivl na člena rady Rafičku. A našlo se několik hňupů, kteří opakovali, že má vážně pro strach uděláno, když dokáže plivnout na osmadevadesátiletého muže, který ještě představuje starý režim."

"I pero z křídla anděla může vypíchnout oko, když ho špatně chytíme"

"Strach člověka sráží až k zemi.. Když člověk žije ve strachu, padá na každém kroku"

"To slovo už Gus Alzan někde slyšel. Přítel. Ale měl jen mlhavou představu, co znamená. Nějaká osoba, co není ani šéf ani něčí otrok. Pochybný pojem, který byl kdysi dávno v módě."

"Tehdy ještě stačilo rozkázat a dostavily se stovky ochotných "dělat roští" a křičet "sláva, ať žijou!" výměnou za špatnou polévku."


Květina, ručně uvitá od mojí milé přítelkyně. Z toho, co našla na zahradě, samozřejmě! 

Mikeš šel kopal na Velký pátek ten poklad :-))) 

Zatímco Lotka spala pod rozkvetlým Myrobalánem.

Nosíme si z procházek všemožné kvítí a hledáme ho v Bylinách malé čarodějky

Další moje úžasná múza mě zvěčnila na kameni. Je ze mě fosílie :-) 





úterý 4. dubna 2017

Armstrong a Lindberg

Znáte myšáka Linberga?
Líbí se Vám knihy kde se mísí mistrovské ilustrace s vědomostmi a příběhem?
Tak to si nesmíte nechat ujít ani novou knihu Torbena Kuhlmanna.
Tentokrát se s myšákem Armstrongem vydáte na Měsíc.
Mikuláš je z těchto knih úplně unešený a já také. 
Nemám vůbec nic, co bych jim vytkla, hýřím jen samými superlativy.