pondělí 19. února 2018

Třikrát díky

Protože se šíří lehká panika a přicházejí stále další emaily a zprávy, ať už s žárlivě ukřivděným či chápavým tónem, vyrozumněla jsem, že se mi nepodaří se prostě jen tak po anglicku vytratit. 
Asi by ani nebylo fér, prostě jen zavřít blog a zmizet. 
I když vlastně necítím potřebu něco vysvětlovat.. 



Mnoho z Vás už si všimlo, že blog je uzavřený a píšete, co se děje, popřípadě prostě jen žádáte o přístup. 
Blog dál psát nebudu, alespoň v blízké budoucnosti. 
Rozhodla jsem se tak po dlouhých měsících úvah a rozmýšlení. 
Nehledejte za tím žádný traumatický zážitek ani nic jiného, jedná se čistě o mé osobní rozhodnutí. 
Nějak mám pocit, že mi blog bere nesmírně moc energie a času v první řadě, soukromí a osobního nadhledu za druhé. Prostě jsem už dlouhou dobu měla pocit, že bych si měla od blogování odpočinout a být trochu více offline, v přítomnosti,k tady a teď. Nic víc. A protože já neumím dělat věci jen tak nějak na půl, musím buď přestat úplně nebo jet dál. Nic mezi tím. 
A jelikož nechci zůstat jen tak viset v kyber prostoru a nepřispívat, rozhodla jsme se blog uzavřít. 
Dále mě najdete na instagramu, kam budu rozhodně dál přidávat knižní tipy, jinak bych se ale ráda ze sociálních sítí trochu více stáhla. Uvidíme, jak v budoucnu, ale teď to cítím takto. 


Děkuju Vám za ty roky Vaší pozornosti, Vašich milých slov a vzkazů, které pro mě byly obrovským motorem a upřímně mě těšily. Děkuju, že jsem Vám mohla být drobnou inspirací či záminkou k tomu začít s šitím, pletením, čtením nebo čímkoliv jiným. Děkuju, že jste se mnou sdílely svůj čas a mějte se krásně zvesela! :-)

PS: Chodí mi velká spousta žádostí na instagramu. Prosím, nechávejte mi tu v komentáři Váš nick, ať vím, že jde o někoho odtud. Anonymní uživatele obvykle nepřidávám. Díky! 


pondělí 12. února 2018

Ekologie v domácnosti

Mnoho z Vás i mnoho mých přítelkyň se mě často dotazuje na ekologické produkty do domácnosti.
Úklidových prostředků, pracích i čistících je taková obrovská škála na trhu, že je dost těžké si vybrat.
Ráda bych Vám předala své dosavadní zkušenosti a postřehy.
Když svým kamarádkám říkám, které produkty jsou netoxické a které se mi osvědčily a naopak, často se setkávám s odpověďmi typu - ale to je šílené, kdo se v tom má vyznat, kde je vlastně pravda, já z toho mám hlavu jako balón, mě už to nebaví, nevyznám se v tom, jsem otrávená..To mě velmi mrzí, ačkoliv to samozřejmě chápu. Člověk se v počátku shánění informací vždycky cítí totálně přehlcený.
Nikdy nezapomenu, jak jsem sama kdysi začínala studovat látkové plenky pro děti. Psala jsem si poznámky a měla pocit, že je to tak strašně složité, že by na to měli zavést samostatný semestr na vysoké škole. :-)) A vida, dneska se sama sobě směji, jak primitivní to nakonec je.
Jde jen o to si to zažít, osahat a vědět, co doma chci a nechci.

Mnoho značek a produktů se dneska označuje za ekologické.
To si na sebe ale může napsat prakticky kde kdo.
Ropa je koneckonců taky přírodní produkt. :-)
Můj čistě osobní postřeh je, že čím více produkt na obalu křičí, jsem zelený a eko a bio a kdovícosi,
 tím spíše to bude jen chemický šmejd zabalený v lákavém obalu!
Skutečně netoxických je jen hrstka produktů.
Zapomeňte na Frosch, Feel eco nebo Euronu. 
Nic z toho skutečně ekologické a netoxické ve skutečnosti není!!! 
 V následujích řádcích a fotografiích můžete se mnou projít mou domácnost a produkty, které se mi osvědčily.
 Tak pojďme na to!



Začněme třeba v kuchyni. Můj vyvolený mycí prostředek na nádobí je tento Ecover Zero.
Skutečně myje a funguje, nestojí svět, netráví ryby a neslézá po něm kůže (mě).
Vyzkoušela jsme na nádobí i další netoxický gel a to od Sonettu, ale u něj se mi mnoho produktů bohužel neosvědčilo a tak zůstávám věrná Ecoveru Zero. Nekupuji "ochucené", byť eko prostředky na mytí nádobí, nikdy jsme moc nechápala, proč mi má jako nádobí vonět, natož třeba po grapefruitu..  Umělé parfémy prostě nebrat.

 

Do myčky nádobí jsem vyzkoušela také kde co. Nakonec jsem se ustálila také na Ecover tabletách, i když ani u těch nemohu s klidným srdcem prohlásit, že funguje 100%. Ale tak na 90% ano. Vyzkoušela jsem i Sonett tablety (katastrofa), kombinaci perkarbonátu a kyseliny citronové (nevyzpytatelné, obvykle spíš špatné) a mnoho dalšího. Jako kompromisní a s hodně přimhouřenýma očima, kupuji párkrát do roka tablety DM nature. Umyjí celkem spolehlivě, ale co do složení je to opravdu kompromis.



Na mytí dřezu, umyvadel a dalších podobných ploch používám tento Sonett čistič koupelen. Ten se mi z výrobků Sonettu zatím osvědčil nejlépe. Nedaří se mi s ním umýt jen vana, na kterou používám písek od Ecoveru. U něj si ale netroufám tvrdit nic o netoxicitě..


Toaletu čistím i od skutečně velkého vodního kamene a marastu tímto stylem. Varnou konvici naplním vodou a nasypu do ní kyselinu citronovou. Nechám dojít k varu, čímž odkamenuji konvici a vývarem následně zaliji záchodovou mísu. Nechám co nejdelší dobu stát a pak vydrbu štětkou. Funguje to přímo zázračně.



Často doporučovaný home made čistič ze sody a octa nemohu z hlediska hygieny zrovna doporučit. Nečistí to, za to to krásně a efektně zabublá a vytvoří CO2, které ovšem zase dobře zafunguje na přicpaný odpad - oxid uhličitý vzniklý při této reakci totiž posune bordel v potrubí. Čistící efekt ale skutečně nemá žádný.




Plynule jsme přešli do koupelny a tak se vrhneme i na velké téma - praní.
Na ekologické praní by člověk skutečně potřeboval výše zmiňovanou vysokou školu. Tady se budete muset uchýlit chtě nechtě k exerimentům a mírnějšímu studiu.
Pozoruji, že velká móda domácího slizu už pomalu přechází, protože, ruku na srdce, mě to nikdy nefungovalo. Sliz nikdy neměl požadovanou konzistenci, oblečení zatuchle smrdělo, já to prostě neuměla. A dokázalo to na pěkně dlouhou dobu odradit. Do módy přichází domácí prášek, jehož základem je nastrouhané mýdlo, poté soda a nakonec perkarbonát s aktivátorem TAEd. Nelekejte se chemických názvů, ale až si tyhle pomocníčky pořídíte, určitě je dětem nedávejte pod moc.
Mě osobně se tento prášek celkem osvědčil na běžné bavlněné prádlo. Podle toho, zda je světlé nebo tmavé, přidáváte a ubíráte na množství perkarbonátu. Pozor! Nesmíte tento prací prášek nebo gel nikdy používat na funkční nebo syntetické materiály! Mýdlo vlákna ucpe a to pak způsobí, že Vám bude páchnout oblečení zatuchlinou. Stejně tak na vlněné prádlo patří speciální prací prostředek (používám růžový ecover). A nakonec plenky - ani ty neperte v mýdlovém prostředku. Používám na ně buď tekutý ecover nebo yellow and blue gel z mýdlových ořechů. Pokud jde o tekutý ecover Zero, jedná se také o kompromisní výrobek, netoxický je pouze Ecover zero sypký prášek, ale ten se trochu hůře shání, na rozdíl od toho tekutého, který seženete i v DMku.
No vidíte, že to nebylo tak hrozné, ne? Stačí si osvojit několik základních dovedností a půjde to samo, nebojte. :-)





Málem bych zapomněla na okna. Tak ty přátelé já myji jednoduchým stylem - napustím horkou vodu do kbelíku s troškou ecover zero prostředku na mytí nádobí, přisypu trošku kukuřičného škrobu. Hadříkem omyji okna, stáhnu obyčejnou nebo elektronickou stěrkou Kärcher (to je fakt dobrá věc!) a těch několik kapiček vody, které zůstanou po okraji okna setřu leštícím hadříkem (KLIK). Mimochodem, tímhle hadříkem leštím všechna skla a zrcadla v domácnosti. Stačí jeden cíp namočit, s ním sklo očistit a suchou částí doleštit. Žádná smrdutá Okena, žádný alkohol a jiné páchnoucí srandičky do vzduchu skutečně nerozptyluji.

Podlahy myji obdobným způsobem - tj. horká voda, kápnu ecover zero na nádobí a nakapu třeba 30 kapek éterického oleje. Na úklid moc ráda používám sladký pomeranč a litseu cubebu.



K ekologii v domácnosti podle mě patří i recyklace (hodně mě potěšila výstava instalovaná v dětské knihovně na toto téma), kompostování (to ještě není úplně běžné) a také ekologie osobní - například látkové vložky, menstruační kalíšek, látkové plenky pro děti, látkové ubrousky na omývání zadečků, stejně jako pratelné odličovací tamponky nebo pratelné hadříky na omývání kuchyňské desky atd. Aktuálně bych ráda vyzkoušela lufu jako houbičku na nádobí (podělte se o zkušenosti, pokud máte!) a také mě zajímá využití mořské houby třeba pro péči o obličej. Popravdě, na jednu stranu je mořská houba zajímavá varianta, ale na druhou stranu, je vhodné těžit z moře mořské houby a potom si vlastně tím mrtvým živočichem omývat obličej? Ta představa mi není vůbec příjemná, takže asi zůstanu u lufy, která se dá údajně i vypěstovat na zahrádce..
Pokud se neobejdete bez papírových plen, která já osobně vnímám jako velký současný problém, zkuste se zaměřit na výběr plen, které jsou skutečně kompostovatelné. A nyní Vás opět nabádám, ať nevěříte každému nápisu na obal "nature", protože opravdu a 100% biodegradabilní a nezávadné nejsou žádné. Jedná se vždycky o větší kompromis, kdy je plenka se schopna rozložit třeba z 80%.  Já jsme si oblíbila Moltex. Vyzkoušela jsem i Naty (nejsou špatné, ale není to můj šálek kávy), stejně jako Mumínkovské plenky, Mon peri (české plenky, ale bohužel ne uplně recyklovatelné), DM Nature (dobré, ale nejsou zdaleka tak ekologické, jak se tváří, myslím, že jsou biodegradabilní jen z 50% a možná ani to ne).. Pokud Vás téma papírových eko plen zajímá, klikněte SEM.

Samozřejmostí pro mne jsou i látkové sáčky na ovoce či pečivo, které ale zrovna moc často nevyužívám, protože si pečivo peču svoje a zeleninu buď vypěstujeme nebo kupujeme přes svět bedýnek. A pochopitelně nesmím zapomenout ani na látkové nákupní tašky. To už je dnes snad také ve většině domácností samozřejmost (doufám). Také si šiju svoje látkové "ubrousky" na utírán linky nebo rukou. Šiju si je ze starších čtvercových plenek, na jednu stranu dám vždy nějaké pěkné plátno. Pokud Vám vadí flekatost a zapranost plenek, můžete klidně staré pleny obarvit třeba na tmavě modro.


A jak už všichni dávno ví, ruce a jiné potřebné části těla si myjeme mnou uvařeným domácím mýdlem.
A to bude asi vše. Pokud se Vám zdá, že jsem na nějaký prostředek nebo součást domácnosti zapomněla, ozvěte se, ale třeba s takovými modrými gelíky do záchodu nebo nějakými voňavými sprejíky na mě vážně nechoďte. :-)

Nejen na téma ekologie mohu vřele doporučit následující tituly.
Domácnost bez odpadu mám od léta, ale teprve nyní jsem se pořádně začetla a moc se mi líbí!
Mimo jiné i proto, že existují ještě větší cvoci, než jsem já. Autorka si totiž svého času vyráběla dokonce i vlastní ruční papír!
A pro děti třeba následující tituly, obzvláště 50 nápadů pro děti, jak přispět k záchraně planety považuji za úžasnou knihu, která vyšla už v devadesátých letech. Smutné je, že je stále aktuální.


Možná bych na závěr zmínila jednu, pro mě docela důležitou věc. V posledních letech pozoruji nárůst zájmu o pravé voskové svíčky. Je to samozřejmě lepší, než parafínové svíčky, které čadí a smrdí, o jejich vlivu na zdraví nemluvě. Rozhodně je vosková svíčka ekologičtější varianta, než svíčka z palmového vosku, ale - mnoho lidí netuší, jaký je stav a situace ohledně včelího vosku u opravdových včelařů. Včelaři mají doslova a do písmene nedostatek včelího vosku, který byl v dřívějších letech nešetrným způsobem třebas znehodnocován, popřípadě je samozřejmě za lepší peníze prodáván právě na dekorace a další věci. A zoufale se ho nedostává tam, kde je ho skutečně nejvíce potřeba. Protože, ruku na srdce, včely jsou opravdu hodně pilné, ale když jim budeme pálit i ten včelí vosk, který včelaři potřebují na výrobu mezistěn, tak planetě ani ekologii skutečně nepomáháme. Já vím, že je to krásné a stylové a že to nádherně voní. Sama mám doma několik produktů z včelího vosku, ale jsou už staršího data a z úcty ke včelařskému řemeslu si je nedovolím spálit. Nechávám si je pro krásu a vůni a další už určitě pořizovat nebudu.
Tak a teď už skutečně končím.
A gratuluji všem, kteří dočetli až sem. :-)

čtvrtek 8. února 2018

Lednová čítárna

Ani já se od Nového roku ani trošku neflákám a čtu jako o život. :-)
Jak si můžete z fotek povšimnout, často a ráda prokládám čtení pletením.
Prostě ideální zima. 


Moliéra od Renáty Fučíkové si šetřím a čtu ho po etapách.
Dostala jsem ho od Ježíška, stejně jako vloni Shakespeara. 
Vzdychám nad ilustracemi, obdivuji zase a znovu autorčinu práci a rozhled.
A děkuji za všechno, co dělá. Moc si ji vážím. Hezký rozhovor s ní například ZDE.


Falešná Pařížanka přečtená za pouhých 24hodin. Věděla jsem, že to bude pecka, ale že to zhltnu takhle rychle?! Úžasná knížka, doporučuji všem!! Vůbec to není další stupidní návod, jak se někomu vyrovnat a stát se jakousi nadčasovou esencí rafinované potvory. Naopak! Je to návod k tomu, jak tvořit vlastní život, jak neničit planetu, jak žít udržitelným způsobem a jak udělat z toho, že jste socka hotovou přednost 😂 Zasmála jsem se, zase a znovu se rozčílila nad stavem mentality lidí, kteří kupuji rychlou módu a oblékaji sebe i svoje děti do toxických laciných hadrů, které jsou produktem otrocké práce.. Je tam všechno. Kamila si na nic nehraje, je upřímná a vtipná a proto ji mám už tolik let rada! Fashion revolucionářství zdar a doufám, že bude ve své práci i psaní pokračovat. Její články v Pravém domácím časopisu doslova hltám. 


Zajímavá a osobitá Milfaitka, jako vždy. Tentokrát v trošku jiném pojetí, než předchozí dvě knihy. Nečekejte fotografie ani recepty. S hodně věcmi se ztotožňuji a líbí se mi, jak od srdce píše o tom, ze nad rodinu není a děti se nemají strkat do školek. Za tu upřímnost jsem ochotna ji odpustit i tu občasnou zmatečnost, nelogičnost a podivnost. Navíc ten design knížky je úplně ♥ 



Seriál Pan Selfridge je můj velmi oblíbený. Když jsem narazila na knihu, bála jsem se, aby to nebylo jen omílání toho, co proběhlo seriálem. Ale vůbec ne! Kniha je neuvěřitelně hluboká sonda do společnosti na začátku 20.století. Dozvíte se v ní úplně všechno, i to, co jste ani nevěděli, že by Vás zajímalo. Pod touhle obálkou se totiž skrývá skutečně kvalitní věděcká práce. Zjistila jsem, jak moc se příhody ze seriálu shodují se skutečností, co mě nejvíc překvapilo ale bylo, že v obchodě na Oxfort Street byly ve dvacátých letech instalovány eskalátory, což třeba v seriálu vůbec neproběhlo.  Kniha je mnohem obsáhlejší, takže pokud Vás zajímá něco víc, určitě si ji přečtěte.. :-)


Povánoční komínek.. :-)))


Konečně!! jsme se po dvou letech dočkali i knihy o vyšívání Steh by steh od Evy Adamcové.
Hrozně se těším na dobu, kdy budu mít čas zasednout s jehlou v ruce a začít.
Asi to nebude hned, ale jednou na to jisto jistě dojde!



Strážkyně pramene je příběh mladé dívky z budoucnosti. Z doby, kdy se vedou války o vodu, kdy si nikdo nemůže být jistý svým životem, ani pravdivostí informací, kterými Vás krmí vládnoucí armáda. Z doby, kdy chodí lidí vyhrabávat "poklady" na skládku a poslouchají při tom, jak jim pod nohama vrže plast. Noria je čajová mistryně  a velmi mě bavily její představy o tom, jak asi vypadal sníh, na co mysleli lidé v Temném století, zda věděli, co zde zanechají budoucím generacím a činili tak vědomě nebo ne..? Úžasný příběh, plný dechberoucích popisů o vodě, životě, o nás samotných. O tom, jak raději odvrátíme zrak od páchaného zla, než abychom překonali vlastní strachy a stíny. O budoucnosti, která nás s největší pravděpodobností čeká. Přesto tahle kniha není depresivní, mám z ní naopak hezký pocit. Doporučuji!


Radkin Honzák je pro mě Osobnost s velkým O. Také s velkým nadhledem, selských rozumem a zároveň vtipem. Na tuto jeho knihu jsem se moc těšila a nezklamala mě. Mám z ni plno dojmů, vesměs souhlasím se vším napsaným.. popisuje současnou společnost, vysvětluje nešvary, poukazuje na problémy a vše podává se zvláštní dávkou humoru. Pro mě byla asi nejzajímavější kapitola o dětech a výchově.. Dala mi hodně podnětů k přemýšlení. Pokud nemáte čas číst knihu, mohu doporučit minimálně vyposlechnout rozhovory na iRádiu, popřípadě na youtub s panem Honzákem. 



A na závěr to nejlepší. 
Něco tak vtipného, sebeironického a zábavného jsem už dloooouho nečetla! Tohle je snad první kniha, u které jsem se smála častěji, než u čtení Špalíčku nejlepších vtipů! :-)) Dokonce jsem ji z velké části předčítala i manželovi.. Když jsem poprvé zahlédla tuhle knihu, minula jsem ji s pohrdlivým odfrknutím a jednoduše vytvořeným soudem, že půjde o další prázdné fráze a stokrát omleté rady samozvaného zenového guru - považte už jen to jméno - Zibura. Můj ukvapený úsudek, že půjde o teď tak moderní literaturu o osobním růstu, stvrdil i Buddha na obálce. Že je oblečený do komunistické uniformy a že knížka má podtitulek jsem si ve své slepé zfamfrnělosti vůbec nevšimla. Ale! Důležité je, že si ke mě nakonec tahle kniha cestu našla a já jsem za to nesmírně vděčná. Není nad to, si čtení literatury o současném politickém dění proložit něčím tak lehkým, odpočinkovým a humorným. Takže vážení, nedělejte ukvapené závěry, jako já a pojďme si vzít z prince Ladika ponaučení.. a neberme se tak vážně! :-)