pátek 8. května 2015

POTŘEBUJÍ KNIHY REKLAMU?

Nesnáším reklamu. 
Ze zásady nekupuji věci, na které je křiklavá propaganda.
Nemám prostě ráda, když mi někdo něco vnucuje a podsouvá. 
Nemluvě o tom, že věc, která je skutečně dobrá, reklamu nepotřebuje. 
A jak všeobecně známo - reklama se draze platí. 
Tím vyšší je potom i cena Vámi kupovaného produktu. 
Klasické komerční propagaci se prostě co nejvíce vyhýbám. 

Proto většinou nekupuji ani knihy, které jsou v čele žebříčků nejrůznějších knihkupectví.
Nechodím do kina na opravdové trháky, na které jdou jinak všichni 
(ano, toho Avatara ve 3D dodnes lituji). 

Ale od čeho by byla pravidla, kdyby se občas neporušovala. 

Chci Vám ukázat dvě knihy, které jsou na můj vkus hodně propagované. 
Jedna pro děti (ale i dospělé) a druhá pro všechny milovníky cestování nebo marmelád.
K oběma jsem byla silně předpojatá, právě pro tu reklamu a byla jsem odhodlaná jim nepodlehnout. 
Mea culpa! 


Ve skutečnosti se pod trochu komerční slupkou skrývá čisté jádro. 
V případě Blanky Milfaitové jde až na dřeň.
Z úsměvu sympatické, i když pro mě doposud neznámé tváře na obálce určitě neuhádnete, co má tahle žena už všechno za sebou.
Její styl psaní mě mile překvapil. Kniha je velmi čtivá (to mě nepřekvapuje), ale hlavně se v ní autorka nebojí odhalit hodně ze svého soukromí (to mě překvapuje). Ale oceňuji to!
Málo kdo dokáže veřejně říci i někdy nehezkou pravdu o své osobě nebo svých nejbližších.
Text je místy sice maličko překotný, ale je z toho cítit ten prchavý okamžik, zážitek, atmosféra, pokora..
Setkala jsem se i s názorem, že příběh trochu zadrhává nebo že čtenář nepochopil, co tím chce autorka říci. Já musím napsat, že jsem asi s Blankou na stejné vlně, protože ač je chvilkami text opravdu trochu krkolomný, vždycky někde uvnitř porozumím.
Navíc je kniha opravdu tlustá a naditá informacemi, ať už o domorodcích nebo o přísadách do marmelád.

Cestopis, kuchařka a životní zpověď v jednom.
Autorčiny názory jsou mi nesmírně blízké a chystám ještě další článek,
kde bubu citovat výňatek z knihy se kterým se naprosto ztotožňuji.
Kromě textu a receptů zde najdete i nepřeberné množství rodinných fotografií z Blančina rodinného archivu,
což se mi moc líbí, činí to autorku ještě lidštější a atmosféru knihy autentičtější.

S omluvou tedy vyřazuji tuto knihu z kategorie reklama - nekupovat.
Rozhodně si ji kupte, stojí totiž za to!
Naše loňské zásoby marmelády se povážlivě ztenčily
(prakticky nám zbývá posledních pár skleniček meruňkové),
 takže čtu, abych pochytila nápady, co zkusit letos.


A čtu opravdu často.
Příběh opravdové vášně mě tak vášnivě chytil, že se mnou chodí všude.
Na terasu, do houpací sítě, do postele - dokonce jsem z ní dnes Mikuláškovi předčítala místo pohádky....
Mám podezření, jestli mi ta kniha náhodou nepřirostla k rukám :-) 


Většinu marmelád bych tak ráda zkusila, ale se surovinami bude asi trochu potíž
 (opuncie nebo BIO pomeranče si na plantáž asi natrhat jen tak nedojedu). 
Tartaletky s jablíčkovou marmeládou a čokoládovým krémem ale
do podzimní sklizně jablek určitě nepočkají, ty musím zkusit hned!


Mám jen jedinou miniaturní výtku ke knize, která vlastně ale skoro nesouvisí s knihou jako takovou.
Mezi rodinnými fotografiemi je i tato, kde miminko visí v klokance čelem ven od nosiče
 ve velmi nevhodné poloze pro jeho fyziologický vývoj.
Jakožto  matku mě to trochu dráždí. Právě proto, že se mnohé maminky mohou Blankou inspirovat
(což je ve všech ostatních ohledech zcela správné!) Jen bych pro příště  doporučila prostudovat si zásady zdravého nošení
 (tzn. nikdy ne čelem ven a ne bez ergonomické pozice). :-)


Druhou knihou je komplot několika brilantních autorů, mezi nimiž je i můj oblíbenec Jiří Dědeček.
Jedná se o HVĚZDY PRAŽSKÉ ZOO.


Vídám její obálku za výlohou každého knihkupectví.
Dokonce ještě než vyšla na mě vyskakovala při každé návštěvě eshopu Kosmasu v předprodeji.
 A proto jsem si říkala, že to asi bude jen naparáděné nic s nudným obsahem.
Opět velmi chybný úsudek!

Stačilo jedno zvědavé nakouknutí a bylo jasno.
S tou svoji předpojatostí musím začít něco dělat. :-)







Milé a čtivé texty s příběhem konkrétních zvířat ze ZOO, jejich povahy, původ či životní události.
To vše doprovázené hravými krátkými verši, jaké umí jenom básník Jiří Dědeček.
 Stejně tak jsou na tom i ilustrace od Alžběty Zemanové.
Pokud rádi chodíte s dětmi do (nejen pražské) ZOO, určitě vřele doporučuji.
Dozvíte se zde mnoho zajímavého!



2 komentáře:

  1. Aha, Hvězdy pražské Zoo na mě taky koukají a taky jsem si říkala, že to bude jedna z těch fádních knih, které se vyrábějí jak na běžícím pásu a které nic nového nepřinesou. Hmmm. Asi půjdu dneska kolem knihkupectví :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat